Každý život je množstvím příběhů. Takoví jsou i Průvodci. Zoufale, leckdy trapně každodenní, malé, a přece rozhodně ne nicotné lidské příběhy, které se jen zdánlivě odvíjejí rovnoběžně vedle sebe, protože čtenář od začátku čeká, kdy a jak se propojí. Chvílemi dynamické a silně epické, místy jakoby ustrnulé v čase a seskupené do koláží spíše výtvarných.

   Průvodci jsou též putováním skrze končiny strachu pociťovaného vždy nejvíce o ty druhé a zvládnutelným jen tehdy, nechybí-li někdo, kdo se rozhodl ukazovat cestu, třebaže ji sám možná dobře nezná. A jak napsala jedna z prvních čtenářek románu, bohemistka Martina Rysová, Průvodci jsou především knihou o zuby nehty udržované lásce a lidskosti. Knihou o křehce malé, a tedy o to větší naději.